Tkaničky nebo suchý zip?

Pamatujete si ještě na tu dobu, kdy zavazování tkaniček bylo jedním z velkých milníků našeho dětství? Když jsme si poprvé dokázali sami zavázat boty, bylo to nepopsatelné. Ten pocit obrovského vítězství, jako bychom právě vyhráli velkou bitvu a cítili se jako hrdinové. Dodnes ten pocit v sobě mám a je to krásná vzpomínka.

Ale jak jsou na tom děti dnes?

Většina dětí něco takového dneska vůbec nezná. Jejich rodiče někam neustále spěchají, a tak se snaží hledat co nejefektivnější a nejrychlejší způsoby, jak si ušetřit čas a neplýtvat jím na hlouposti. A tím pro ně zavazování bot jejich potomků bezesporu je. Nebo snad není?

Když už dítě dostane svoje první boty na tkaničku, pokud je tedy vůbec kdy dostane, přichází kulturní šok. V jeho očích se v tu chvíli objeví údiv a možná i zděšení, že po něm něco takového vůbec chceme. Jak jsme si to vlastně mohli dovolit? Vždyť sousedovic Anička má boty na sucháč a s žádným zavazováním se určitě trápit nemusí. Tak proč já bych měl?

Asi se mnou budete souhlasit, že boty na suchý zip u dětí jsou trendem dnešní doby a dominují všem dětským botníkům. Otázkou je, jestli je to opravdu to nejlepší, co pro naše děti děláme. Nebo je to to nejlepší spíš pro nás?

Moje vlastní zkušenost

Je zvláštní, že já jsem u své dcery nikdy ani na okamžik neuvažovala o tom, že by se neměla naučit zavazovat si boty. Přišlo mi to naprosto přirozené a zcela běžné. Už její první bačkůrky byly na tkaničky a od té doby se u nás vůbec nic nezměnilo.

Když nastoupila do školky ve 3 letech, byla jediná, kdo tam měl kotníkové boty na zavazování. Jediná. Bylo to to první, čeho jsem si u všech dětí na adaptační schůzce všimla. A upřímně Vám mohu říct, že mne to celkem hodně překvapilo.

Dnes už je dceři 6 let a ve školce je stále jediná, kdo má boty na zavazování. A hlavně je také jedna z mála, která si dokáže tyto boty zcela sama a bez problémůzavázat.

Netvrdím, že jsem dceři také někdy nekoupila boty na suchý zip. Donutil mne k tomu ovšem fakt, že v její velikosti jsem pro ni nebyla schopná kvalitní kotníkové boty na zavazování vůbec sehnat. Nadšení dcery sice bylo veliké, že má konečně boty jako ostatní děti ve školce, moje ovšem už tolik ne. Suchý zip se nám po čase začal odlepovat a bota nedržela její nohu tak, jak by měla. Proto, pokud mohu, vždy koupím dceři raději boty na zavazování.

Proč jsou boty na tkaničky pro děti tak důležité?

Možná vám to přijde jako banalita, ale nemít boty na tkaničky a neumět si je zavázat, má na dítě a jeho přirozený vývoj mnohem větší dopad, než byste čekali.

Vhodně zvolené boty jsou základem zdravého vývoje každého dítěte. To je fakt, který je všeobecně známý. Podporují správný růst jeho nohou, zabraňují propadlé klenbě, špatnému držení těla a ortopedickým problémům v jeho pozdějším věku.

Nejsem žádný odborník, pouze laik, ale z vlastní zkušenosti si dovolím tvrdit, že zpevněné kotníkové boty na zavazování právě vše shora uvedené výrazně podporují. Tkanička botu kolem kotníku dítěte utáhne tak, jak je potřeba a noha se tím správně zafixuje. Tkaničky však mimo jiné plní i další důležité funkce v životě našich dětí. Tak proč se jim tolik bráníme?

Pro a proti

Co s tím můžeme udělat?

Nebojte, nemusíte hned vyhazovat všechny boty na suchý zip z domu. Ale zkuste dětem postupně vštěpovat, že tkaničky nejsou jejich nepřítel a běžte jim sami spíše příkladem.

  • 1
    Začněte hravou formou
    Děti milují hry. Udělejte z učení zavazování botiček soutěž, hru, nebo dokonce vtipnou výzvu – třeba Kdo zaváže tkaničku nejrychleji? Použijte tkaničky na cvičnou botu nebo kartonovou destičku s dírkami, kde si dítě může toto zavazování kdykoliv procvičovat.
  • 2
    Zpomalte tempo
    Místo rychlého „šup, šup a jdeme“ si občas sedněte a zavazujte boty společně. Těch 5 minut navíc, které Vám to zabere, bude čas strávený s Vaším dítětem. Udělejte si z toho společný rituál a vraťte se k vědomému rodičovství.
  • 3
    Kupujte boty na tkaničky
    Začněte dětem pořizovat boty s tkaničkami, ideálně kotníkové s pevnou patou. Mějte na paměti, že jim to určitě prospěje. Ano, vím, bude to boj. Ale jak jinak se to mají naučit?
  • 4
    Buďte trpěliví
    Zavazování tkaniček je dovednost, která se neosvojí za den. Ale až to dítě zvládne, bude mít nejen správně staženou nohu, ale také pocit, že něco opravdu dokázalo. Místo „Tak já ti to zavážu.“ zkuste „Já vím, že to zvládneš.“. Trocha podpory dělá divy.
  • 5
    Udělejte z toho COOL věc
    Pořiďte barevné tkaničky, svítící tkaničky nebo cokoliv, co dítě nadchne. Navíc dvoubarevné tkaničky pomohou dítěti lépe pochopit, jak správně provléknout smyčky, když se budou učit boty zavazovat.
  • 6
    Povězte dítěti pohádku „O králíčkovi a stromu“
    Při zavazování tkaniček si představte králíčka jen s jedním ouškem, který poskakuje kolem stromu a šup, skočí do nory. A když z ní vyleze ven, už má obě ouška. Zní to sice bláznivě, ale děti pohádky obecně milují!
  • 7
    Buďte důslední
    Pokud dítě dostane boty na tkaničky, ať si je zavazuje opravdu samo, i když ráno spěcháte. Jedině tak se to naučí.
  • 8
    Říkejte si básničky
    Děti se vše lépe učí, pokud je k tomu motivujeme zábavnou a hravou formou. Tady jsou nějaké typy na básničky, které byste při zavazování botiček mohli využít: "Obouvám si botičky, zavazuji tkaničky. Už se mi to povedlo, tak rychle to uteklo." nebo "Koukej na mé botičky, čouhají z nich tkaničky. Jsou barevné, tra la la, vypadají jak žížala."

Čas věnovaný našim dětem je to jediné, co nám nikdo nikdy nemůže vzít. Zkusme jim tedy těch pár minut navíc věnovat. Uvidíte, že to jednou ocení.

Jsem máma jedné malé cácorky a pomáhám rodičům, jak pomocí příběhů, her a fantazie rozvíjet dětskou zvídavost, kreativitu a lásku k učení. Vytvořila jsem neviditelného skřítka, který v dětech podporuje kreativitu, zvědavost a radost z objevování. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Poznej hloubku Velikonočních tradic hravou formou a přečti si e-Book zdarma :-)
  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Potkáme se na Facebooku…